PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sladká metalová Francie skrývá zřejmě mnohem více, než si nezasvěcené oko připouští. Scéna, pro mnohé redukovaná na kapely MISANTHROPE a ANOREXIA NERVOSA, přechovává ve svém lůnu skutečné skvosty. Skvosty, ke kterým se našinec propracovává velmi lopotně, nicméně zásluhou labelu Anvil Corp. by se alespoň s YYRKOON měl bez větších potíží seznámit. Vězte totiž, že tato kapela je jedním z objevů roku a dozajista také seskupením, které by mělo do dění na metalové scéně hlasitě promluvit.
Gruntem metalové pevnosti YYRKOON je trash staré školy, plný dynamických, melodiemi decentně nasycených riffů, které popouzejí nohu k dupotu a hlavu k třepotu. Jenže old school revivalů jsou tři řitě a většině z nich chybí to, co mají YYRKOON. Odvahu nahlížet na staré mistry z nového pohledu, odvahu uchopit trashing a skloubit ho s jinými žánry, propracovat ho instrumentálně, doplnit melodiemi, stvořit spoustu překvapivých pasáží. Francouzi se s trashovou sekerou vydávají do hvozdů power / speedové melodiky a zejména v refrénech se sekerka zakusuje do kmenů pěkně hluboko. Agresivní štěkot a growling všeuměla Stéphana Souteyranda přechází v těchto fázích do perfektního čistého zpěvu, nabroušené kytary se roztančí v líbivých partech a do hry vstupují i decentní a precizně vyvážené sbory a krkolomné klávesy. Jednotlivé vlivy se spojují do soudržného celku, který můžeme hrdě nazvat rukopisem YYRKOON. A pokud u většiny současných „objevů“ něco postrádám, tak je to právě vlastní rukopis…
Umírajícího slunce ponuře rozevírá náruč zvonivými klávesami intra „Idols Are Burning“, ale třeskutý nástup hudrajících seker v „Crystal Light“ vás rychle probere z melancholické letargie. Přesná demonstrace schopností metalové bestie YYRKOON – proměnlivý trashový part graduje v dvoukopákovém nářezu, vzápětí však přepouští místo skvěle vystavěnému refrénu. Práci sekerníků Souteyranda a Falempina je radost sledovat – takto se hrá metal, přátelé! Trojka „Flight Of The Titan“ přechází od trashové valivosti k blackově éterickým samplům a vrcholí lahodnou sólovou pasáží a power metalově nadlehčeným chórem, přizdobeným kytarovými trilky. Následná „The Clans“ je ukázkovou studií úderné power metalové středotempovky s vyřvávaným refrénem, skvělým riffovým lajtmotivem v podobě vzdušného sóla, a slušnými rytmickými předěly. Jak jednoduché, když znáte ten pravý recept. Praděd trash však dlouho nezahálí v nečinnosti – pátá koule do kožichu „Trash´Em All“ ho přivádí s kanonádou na scénu v letech nejlepších. YYRKOON mixují to nejlepší ze staré školy do tak úchvatného trashingu, že mnozí ctitelé velkých učitelů padnou na prdel. Šest minut pro trashový pomník mistrům, sochaný s nebojácnou progresivitou nadaných žáků.
Vrchol alba čeká hned vedle svěží vzpomínky na titány 80. let – famózní instrumentálka „Gods Of Silver“ představuje vůbec nejucelenější studii rukopisu kapely – syntéza agresivity, parádních melodických nápadů a hráčské zdatnosti… 2:58 festivalu temné atmosféry a originálního metalu. Speed metalu nejblíže stojí palba číslo sedm „Stolen Souls“. Zejména v refrénu je slyšet HELLOWEEN derrisovské éry – nechybí ani tradiční arpegio klání kláves a kytar, ale vše v jasném balení YYRKOON – temné, členité, mistrovské. Přechod k silně melodické notě potvrzuje i osmička „Screamer“ – zpočátku plíživá, nabroušená, ale následně prozářená dvojhlasem zpěvného refrénu. O variabilitě kytarových partů nemá cenu básnit... Předposlední hřebík do truhly pochybovačů – „Back To The Cave“. Postavte vedle sebe deathově řízný riff, klavírem podbarvený refrén, heavy vyhrávky a brilantně vystavěnou sólovou pasáž – že to nejde dohromady? Ale to YYRKOON setsakramentsky podceňujete!!! Instrumentální opus „Dying Sun“ završuje album s logikou a avantgardní lehkostí. Amen!
Co více dodat? Skvělý obal z dílny Thierryho Demareze, výpravný booklet, fantastický zvuk i profesionální produkce, která vypichuje dynamičnost projevu francouzských ďáblů. Výborné album, které nemá slabé stránky. YYRKOON mají vše, co má skvělá kapela mít. A proto vy byste měli mít je…
Francouzský objev, kombinující power metalovou melodiku a thrashový odpich. Dying Sun je výborné album, které nemá slabé stránky. YYRKOON mají vše, co má skvělá kapela mít. A proto vy byste měli mít je…
8,5 / 10
Stéphane Souteyrand
- kytary, zpěv
Laurent Harrouart
- bicí
Francois Falempin
- kytara
Victorien Vilchez
- basa
Geoffrey Gauttier
- klávesy
1. Idols Are Burning
2. Crystal Light
3. Flight Of The Titan
4. The Clans
5. Trash´em All
6. Gods Of Silver
7. Stolen Souls
8. Screamer
9. Back To The Cave
10. Dying Sun
Dying Sun (2002)
Forgotten Past (Mini CD) (2000)
Oniric Transition (1998)
Oath, Obscure, Occult (demo) (1996)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Anvil Corporation
Stopáž: 40:28
Produkce: Stephane Brulez & Anvil Corp.
Studio: Emma / Wallnut Groove / Proton Studios
Kontakt: Yyrkoon, 522 rue de Pimprez, 60170 RIBECOURT (France), tel.: 06.60.24.46.00.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.